sobota 1. listopadu 2014

SPLNĚNÝ SEN - NEW YORK 2014

Dlouho jsem sem nic nenapsala, prostě jsem se na to nějak necítila... Ale jsem zpět v plné síle, připravená vám toho spoustu sdělit. A právě teď se chystám sdělit něco, na co se mě už spousta lidí ptala - prázdninový výlet do New Yorku s mojí skupinou <33...

Popravdě ani nevím kde začít, bylo to prostě neuvěřitelné a mně se splnil sen. Když jsme vyhráli Taneční skupinu roku, byla jsem tak strašně šťastná, plakala jsem štěstím, měla jsem kolem sebe všechny lidi, kteří jsou pro mě důležití a prožili to se mnou. Den před odletem jsem začla být nervózní, protože se strašně bojím létání. Ale zatím jsem se držela. Sbalila jsem si a nemohla už ani dospat. A bylo to tu! 22. srpna v poledne jsme se se skupinou sešli u Alessandrie v HK a vyrazili směr Polsko, odkud jsme měli letět do Helsinek a z Helsinek následně do New Yorku.
Z Polska do Helsinek byla cesta krátká, ale pak přišla největší havárka celého tripu. Do Helsinek na letiště jsme dorazili asi ve dvě ráno a ustlali jsme si tam všude možně kde se dalo.

pondělí 11. srpna 2014

NEJJASNĚJŠÍ ÚPLNĚK V ROCE

Rozhodla jsem se si dnes při tom nejzářivějším úplňku v roce trochu zapřemýšlet... Ani nevím kde začít. Určitě taky znáte ten pocit, kdy jenom sedíte nehybně několik hodin po tmě a posloucháte písničky ve sluchátkách, anebo když sedíte někde venku a koukáte se na tu oblohu a snažíte se spočítat kolik tam je vlastně hvězd. Je jich nad námi tolik, jsme tak malincí. Někdy jsme nahoře a někdy dole, vždycky však musíme sebrat dostatek sil na to, abychom to překročili a mohli jít dál, do dalších dní pravou nohou. Dlouho jsem sem nic nenapsala. Stalo se toho za tu dobu až podivně moc. Dost dní za poslední měsíc ve mně zanechalo velkou stopu. Mám období rozmýšlení. Nikam nechodím, jsem sama a nemluvím, procházím se, jen tiše pozoruju všechno kolem sebe, pomáhám ostatním, i když samotné mi není do smíchu, přepadávají mě pocity té největší samoty, zoufalství či dokonce drtivá prázdnota. Nechci teď nic jiného než být sama se svýma myšlenkama a koukat na ten obrovskej měsíc. No, dobře. Možná bych tento plán ještě malinko poupravila, jen kdybych mohla. Nevím, jestli správně pochopíte co tu píšu. Nemůžete vědět o čem mluvím, pokud jste neprohráli. Neztratili. Nemilovali. Můj nejlepší přítel je momentálně Lipo, na kterém jsem mimochodem včera byla v Prasku a znovu mě nezklamal. Jako člověk mě naprosto uchvátil, svým vystupováním, myšlením, uměním slova,... nemůžu ani najít správná slova na to, abych pojmenovala to, co se mi honí hlavou. Prohry bolí. Člověk si někdy přijde vážně uplně sám, i když je kolem spousta lidí. Přemýšlí nad všemi problémy spojenými s lidskou existencí. Promítá si všechny ty hezký dny, do detailu si vybavuje věty, které mu říkali milované osoby. Láska je projev slabosti. Všechny ty nekonečný pocity, city a činy...
Láska
Strach
Naivita
Bolest
Smích
Obejmutí
Dotyk
Něha
Vášeň
Slzy
Smrt
Oddanost
Důvěra 
Chyby
Radost
Opravdu nevím, jestli někdo ocení tenhle 'článek', úvahu, nebo co to vlastně je. Jestli to někdo pochopí. Ale já jsem se z toho potřebovala aspoň trochu vypsat. Doufám, že brzo vyjde slunce, doufám, že hvězdy mi zase začnou přát. Děsí mě to. Bojím se. Mám strach. Lidi mě buď nesnáší anebo milují, nic mezi snad ani není. Někdy mě bohužel nesnáší lidi, které já miluju a taky je to naopak. Za to si však každý odpovídá sám. Většinou, když si někoho zamiluju, už nikdy ho milovat nedokážu přestat. Často jen ležím, poslouchám písničky u kterých se dobře přemýšlí a zamýšlím se nad smyslem života a tím, jak já, jako jeden článek, můžu zapadat do toho velkého celku a jestli jsem a můžu být něčím jedinečná. Píšu lidem dopisy, zalepím je do obálky, ale nikdy jim je nepředám, jen si představuju co by se asi stalo, kdyby je náhodou objevili. Jsem zvyklá psát a psát - když mě něco trápí i když jsem neskonale šťastná - musím to prostě napsat. Někde si to poznamenat. Nerada bych zapomněla na všechny ty pocity, který v životě získávám. Každý ten pocit je jen jednou za život, je jedinečný a opakovat se nebude. A já přece žiju jen jednou. Nechci zapomenout na všechno to krásný. Nechci zapomenout dokonce ani na všechno to zlý a bolestivý, protože to mi dalo mnohem víc. Někdy to bolí dodnes, ale alespoň mi to připomíná, co mám dělat jinak a kde jsem dělala chyby. Chyby dělá každý. Ale musíme se z nich poučit. Pak budeme těmi správnými lidmi. Kdy už se poučíš Ty? Kdy Ti konečně dojde, co ke štěstí potřebuješ? Vždycky si vybereš tu nejtrnitější cestu… Je to opravdu ta správná cesta ke štěstí, jak se říká? Každý si štěstí představuje jinak, jinde ho hledá. Já hledám štěstí v maličkostech a v souznění dvou duší. Jak už jsem psala, soustřeďujeme kolem sebe ty lidi, které milujeme. Oni jsou ale buď šťastni v naší přítomnosti anebo jsou šťastnější bez nás. Pokud je ovšem opravdu milujeme, musíme to chápat. Láska je tak složitá, dává nám křídla i nás sráží na kolena. Ale je všude kam se podívám. Prahneme po lásce proto, abychom byli šťastni. Ne vždy však nacházíme. Ne vždy je to jednoduché. Ne vždy to vyjde podle našich představ. Proto se omlouvám za všechny chyby co jsem udělala, i za ty které ještě udělám. Když je člověk nešťastný, bolí ho i smích.


Tady něco na poslechnutí, buďte silný, život ještě těžkej bude...

pátek 11. července 2014

SEVENTEEN

Sedím doma, cpu se melounem, poslouchám svoje nové CD Lany Del Rey a rozhodla jsem se zavzpomínat si společně s vámi na svoje krásné narozeniny a na svou středeční oslavu...
Zase o rok starší. Naštěstí jsem ještě pořád ve věku, kdy mi to stárnutí nevadí, ba naopak. Jak už jsem psala, miluju narozeniny. Mám je 4.7. Přijdu si ten den výjimečná, jako by celý svět patřil jenom mně. Je to jenom můj den a nikdo mi ho nikdy nezkazí. Ty sedmnácté jsem oslavila se svým klukem na SDK a už to, že jsem mohla být s ním a na takovém místě byl pro mě ten nejkrásnější dárek. Vlastně celkově SDK byl dárek pro mě od mojí maminky. Tam jsme prostě propařili celou noc a oslavili to jak se patří, ale žádnou řádnou oslavu s rodinou jsem neměla. A tak jsme s mamkou na středu 9.7. sezvaly celou familii, abychom to oslavili společně :-)...
Když přijela mamka z práce, tak jsme to všechno začly společně chystat. Sbíhaly se mi sliny nad všema těma mňamkama! Nemohla jsem se dočkat až dorazí a budu se do toho moct pustit. Dorazila teta se strejdou a bratránkama, babička s dědou a mamka s bráchou. Popřáli mi, dostala jsem kytičky, pusinky, dárky,... Přálo mi tolik lidí všechno nejlepší a štěstí a lásku a já nevím co všechno, že mi to doufám opravdu vydrží aspoň do těch dalších narozenin. Ale nechci nic zakřiknout. Dostala jsem od tří bratránků tři růže a od strejdy jednu velikou kytku, od babičky s dědou hortenzie ze zahrádky. Všechny dárky co jsem dostala byly boží a měla jsem velikou radost. Dostala jsem tašku, voňavku, PRŮVODCE DO NEW YORKU, laky na nehty, knížku, CD Lany a spoustu dalších věcí. Byla jsem fakt nadšená. Ale nejvíc nadšená jsem byla z mých nových airmaxů, kolem kterých jsem se srdíčkama v očích chodila aspoň čtyři měsíce... <3

neděle 6. července 2014

SDK 2014

Ahoooooooooj. Tak jsem konečně po pár dnech zpátky a přináším vám článek o tom, co jsem za tu dobu všechno zažila... Bylo to naprosto neskutečný :O.
Přijela jsem na Street Dance Kemp v úterý. Dopoledne jsem si sbalila tašku, tak obří, že to vypadalo jak když jedu nejmíň na měsíc. Ve tři měla přijít mamka z práce a měly jsme vyjet směr Jedovnice u Brna. Už asi od jedný jsem stepovala před barákem a nemohla jsem se dočkat! Když konečně přijela, ještě jsme nakoupily a pak absolvovaly dlouhou cestu. Přijela jsem tam asi v 6 a byla jsem nejšťastnějšííííí. Rozloučila jsem se s mamkou a vykročila pravou nohou do svého světa. Žádné lekce už jsem v úterý nestihla, ale zabydlela jsem se, koukla na battly, šla na party...
Ráno jsem se vzbudila a vyrazila jsem si koupit pásku a vybrat lekce. První den jsem šla na Rabaha (House), potom na Niki (Dancehall) a nakonec na Yu Maha (Locking). Byla jsem nadšená. Rabah dělal super kroky, zajímavý kombinace. Do Niki jsem se totálně zamilovala. Nádherná, věčně usměvavá a neuvěřitelně nadaná. Její lekce byly zábavný a kreativní. Při dancehallu jsme si museli najít dvojici a tančit v páru, měnit partnery a tak. Myslím, že jsme se všichni hodně vyblbli a nasmáli. A Yu Mah, to mě tolik nevzalo, ale ta hodina a půl se vydržet dala. Večer byla vogue preselekce, celé to moderoval Dashaun Wesley, do kterého jsem se mimochodem zamilovala také, jako asi uplně všichni tam. Strašně boží :-). Pak party a spát.
Ve čtvrtek jsem si vybrala lekce Niki (Hip hop), Camron (Dancehall) a Brian Puspos (Choreo). Niki opět nezklamala, boží lekce, jeden jednoduchý krok celou hodinu a půl a ona z něj vykouzlila těžký kombo a zábavu pro všechny. Navíc jsme museli všichni spolupracovat, takže jsme mohli najít nové přátele a získat spoustu úsměvů. Musela jsem se s ní vyfotit <3333
Já s Niki po lekci

pátek 27. června 2014

NĚCO KONČÍ, NĚCO ZAČÍNÁ

Je to tak... Něco končí a něco nového začíná. Když se nad tímhle spojením slov zamyslím, napadá mě hned několik souvislostí. Lidé do našeho života přichází a zase odchází. Tak to bohužel/bohudík prostě je. Ti co za to stojí, zůstanou za každé situace, navždy... Ale to je jen taková osobní vsuvka...
Aktuální téma je konec školního roku a začátek prázdnin. Dneska byl poslední školní den, tak máte všichni určitě radost, že už nám dali tu dvouměsíční pauzu, že? Báli jste se někdo přijít domů s vysvědčením? :D Já jsem měla celkem fajn výzo, jsem spokojená. Dvě trojky, z matiky a z chemie. Jinak jedničky a dvojky, takže pohoda. Po škole jsem si šla sednout s přáteli ze třídy do Salieri v Hradci, dala jsem si džus a toust a ještě jsme si udělali vlastně takovou malou rozlučku. Po prázdninách už nás čeká třeťák, hrozný jak to všechno letí. Času je málo, letí to hrozně, člověk ani nemrkne a rok je pryč. Největší strach mám z jeho promarnění. A teď právě ho marním. Takže dneškem oficiálně něco končí. Letošní léto bude to nejlepší ze všech a já si ho užiju na 120 % a nepromarním ani den, slibuju...
Po Salieri jsem jela domů a ve vlaku jsem se potkala s mojí kamarádkou Nastěnkou Fizerovou. V Rychnově, kde jsme vystoupily, na ni čekala ještě Týna Holcová a měly jít dělat lívance. Pozvaly mě ať se přidám k nim a tak jsme se všechny vydaly společně k Nastě kuchtit :D. Tyhle dvě holky mám fakt strašně ráda. Pořád si dělají ze všeho srandu a mají ty nejlepší kecy, jsou prostě boží a nenechaly mě ani chvilku si oddychnout od bolesti břicha ze smíchu. Ze společného vaření bylo nakonec jen to, že Nasťa udělala lívance, Týna nakrájela ovoce a já jsem to všechno snědla :D. Tady dávám recept z kuchařky, ze které Nasťa vařila...

ŠPALDOVÉ LÍVANCE S OVOCNÝM SALÁTEM
250 g špaldové mouky
5 g kypřícího prášku
3 vejce
0,4 l mléka
2 lžíce třtinového cukru a řepkový olej na vymazání lívanečků
Do ovocného salátu si dejte ovoce, které vám chutná. Špaldovou mouku smícháme s kypřícím práškem a vyšleháme ji s vejci, mlékem a cukrem. Necháme chvilinku odležet a pak už smažíme...

středa 25. června 2014

SUMMER 2O14

New York volááá
Dneska jsem měla jít první den do práce, na Flošnu. Ale jelikož je počasí jaké je, tak to padlo a mně zůstal na krku volný den. A tak jsem si uvařila čaj a užívala si, že nemusím nic dělat. A v tom mi došlo, vždyť já mám prázdniny vlastně už teď... Dnes volno, zítra nejdu do školy a v pátek už si jen vyzvednu vysvědčení. Je to tuuuuuuuu!

O víkendu pojedu k tátovi oslavit předča
sně svoje narozeniny, protože se s ním pak uvidím až v srpnu. No a 1.7. odjíždím na SDK <3 Já se tam tak strašně těšííííííííííííím! Miluju to tam, každej tanečník by tam prostě měl bejt. Chápu, že jste na to třeba ještě mladí a že vás rodiče nechtějí pustit... Moje mamka se taky bojí a to je ve všem hodně tolerantní. Přece jenom, jedu tam sama, spaní tam bude někde na punk a kolem samý černoši, afričani, asiati a já nevím co všechno ještě... Ale rozhodně to za to stojí! Chce se mi vždycky plakat štěstím už když tam přijedu. Zhluboka se tam nadechnu a najednou mi přijde, že jsem uplně v jiném světě a pod nohama mám uplně jinou půdu. Miluju ten jeden velký taneční svět. Těším se na všechny ty národnosti, cizince, nové přátele, workshopy a nejkrutější battly. Oh bože! Ať už tam jsem. Navíc tam oslavím svoje narozeniny, takže to bude legendární party, nemohla bych si přát lepší místo na strávení narozenin! Až přijedu domů, budu mít část července volno...
Tam mě čeká jenom chození na brigádu. Letos jsem si zařídila brigádu v Hradci na Flošně s Marketkou Kubasovou a budeme dělat 'předcvičovatelky' toho vodního zumboaquatancoaerobiku :D. Tak doufám, že si s náma někdo v létě přijdete hodit bokem a že nás v tom nenecháte! Ale brigádka dobrá - koupálko, plavky, sluníčko, tanec a budu opálenááá :)...
Na konci července mám svoji další milovanou taneční akci! Soustředění T-Bass v Horním Bradle. To už je srdeční záležitost. Jedu tam už po několikáté, snad po sedmé. Těším se na to až tam budeme makat na věcech na Streetmanii, na kterou se doufám v září taky všichni přijdete podívat! Je tam vždycky hrozná sranda, rodinný kruh lidí, bazény, tréninky, welness,.. A TOUST V BUFETU <3. Vlastně celé moje léto bude hlavně o tanci. Ale co v mém životě není hlavně o tanci... Dám si pořádně do těla a budu to já!

pondělí 23. června 2014

50 FAKTŮ O TOM, KDO JSEM

Dnes jsem se rozhodla, že vám tedy přiblížím kdo jsem. Možná se tu dozvíte něco nového, možná sem přihodím i něco osobnějšího, možná na mě někdo změníte názor... tak do toho.

1. Jmenuji se Barbora Jechová. Nesnáším, když mi někdo říká Báro. To je jak na psa. To radši Barboro. Mamka mi říká Bí.
2. Je mi 16 let. Za pár dní už sedmnáct. Narozeniny mám 4.7.
3. Chodím na Gymnázium J. K. Tyla v Hradci Králové. Jsem s výběrem školy velice spokojená a rozhodně bych neměnila, i přes to každodenní zdlouhavé dojíždění vlakem. Nyní ukončuji druhý ročník.
4. Jsem tanečnice. Miluju tanec a je to moje životní náplň. 
5. Tančím v taneční skupině T-Bass již 7 let. Momentálně jsem v nejvyšší možné výkonostní skupině.
6. Jsem ve znamení raka. Raci bývají citliví. A to já taky jsem. Hodně mě 'předpověď' raka ovlivňuje.
7. Věřím na anděly.
8. Bydlím v Rychnově nad Kněžnou. Narodila jsem se tu a mám to tu ráda, jako město. Vadí mi jen jak se tu každý s každým pomlouvá a každý řeší každého kde kdo s kým byl a proč a co dělali...Aarrgghh. Na tohle je to opravdu malé město.
9. Momentálně jsem nezadaná.
10. Láska je pro mě životní priorita. Vše ostatní je až za láskou. Kluk je na prvním místě, pokud za to opravdu stojí.
11. Když řeknu miluji, tak miluji. Nic to nezmění, pokud k tomu nejsem donucena. Miluji nikdy neříkám nadarmo.
12. Mám jen pár opravdových přátel a jsem za ně šťastná. Radši pár opravdových, než miliony falešných. Od malinka je jako moje ségra Markétka Kubasová a jako další top bych označila Nastěnku Fizerovou. Děkuji za všechno holky <3 Z kluků je můj nej Martin Korbel:))
13. Moje nejoblíbenější číslo je 13.
14. Mám psa Dejvinku. Je jí už 12 let a začíná na tom být docela špatně. Vyrůstala jsem s ní a až tu jednou nebude, bude to pro mě velká rána... 
15. Přeju si pomeraniana. Až budu dospělá, bude můj.
16. Miluju narozeniny, dárky a oslavy. Svoje sedmnácté narozeniny oslavím na SDKčku. To bude páááárty.
17. Fotím pro Atom Rat. Je to už spíš taková srdcová záležitost. Vanda a Jirka jsou naprosto boží lidi, taková druhá rodinka. Jsem na krabicích, igelitkách, visačkách, vratech u obchodu a na autech, haha.
18. Fotila jsem pro Snapbacks.cz, možná v budoucnu bude nějaká další spolupráce, ale to necháme osudu.
19. Letos jedu už potřetí na SDK. Je to největší taneční kemp v Evropě pořádaný v Jedovnicích u Brna. Letos tam jedu na 4 poslední dny, stojí to dost peněz a tak si nemůžu dovolit celý týden... Zatím tam jedu sama a nemám ještě ani kde spát. Ještě, že mi moje spontánnost dovoluje kdyžtak spát pod širákem :D
20. Měla jsem červené vlasy, teďka mám hnědé. Jsem se svojí momentální barvou spokojená. Červenou jsem měla ráda, ale měla jsem hodně zničené vlasy. Z vlasů pod zadek zbyly jen ty cancoury, co mám teď - prostě to vypadalo. Nestříhala jsem se ani jednou. Tak doufám, že se zase s hnědou aspoň trochu vzpamatují. Mám tetování a piercing.
21. Hodně lidí mě nemá rádo :-)
22. Většinou jsou to ti, kteří mě znají možná tak z pomluv, FB nebo doslechu... Často se stává, že když mě poznají, omluví se za to, co si původně mysleli o mé maličkosti.
23. Hodně lidí si taky myslí, že jsme bůhví jak bohatý a že jsem rozmazlenej fracek, kterej má všechno na co si ukáže... Budiž, nechám vás přitom. :-) Ale není to tak. To bohužel ale nemůžete ani tušit, protože mě přeci neznáte.
24. Hrála jsem tenis 7 let.
25. Mám rozvedené rodiče. Bylo mi asi 6 let, když se rozvedli. Nyní jezdím k tátovi jednou za čtrnáct dní na víkend do Smidar u Nového Bydžova, jinak bydlím s mamkou a bráchou.
26. Mám 3 sourozence. Vlastního bráchu Davida (21) a pak dva nevlastní sourozence od táty - Elišku (8) a Dominika (5). 
27. Miluju červené růže. Je to sice klasika, ale pro mě nejkrásnější květina. Mým snem je dostat obrovský pugét.
28. Jsem velmi spokojená se svojí postavou. Měřím 167 cm a vážím asi 52 kg. Můžu si jíst co chci a stejně bych neztloustla. Holt dobré spalování :D. Nemám skoro žádná prsa, ale nijak výrazně mě to netrápí. Trápí to jenom všechny okolo:)))))
29. Moje nejoblíbenější jídlo jsou noky s kuřecím masem a špenátem. Celkově jsem na jídlo hodně ujetá. Mám ráda italské a španělské restaurace. Mexita v HK je správná volba.
30. Poslouchám naprosto cokoliv, žádnému stylu hudby se nebráním. Nejradši ze všeho mám však Lanu Del Rey.
31. Můj nejoblíbenější film je od nedávna Hvězdy nám nepřály. Byla jsem na tom v kině a půjdu znovu. Všem doporučuji + haldu kapesníků s sebou. Další oblíbené jsou 7 pounds, Titanic nebo Navždy spolu...
32. Často mívám přemýšlecí nálady. Vzpominám a dojímám se nad všemi vzpomínkami, které už jsou dávno trochu zaprášené. Prohlížím si fotky a čtu si zápisky z deníku ze šťastných období a často brečím, někdy dokonce ani nevím proč. 
33. Nekouřím.
34. Nepiju kafe. Za to potřebuju každý den čaj. Černý s dvěma cukry, prosím :-)
35. V zimě miluju snowboard a v létě longboard.
36. Mám modré oči
37. V létě mám na obličeji víc pih než je hvězd na obloze :-)
38. Miluju diskotéky a party. Ale jenom jednou za čas, když opravdu dostanu chuť si vyjet s přáteli a pořádně to roztočit a zatančit si. Třeba jako teď v sobotu na posledních Černíkovicích. To se fakt povedlo:D. Já nevjem...
39. Neumím na žádný hudební nástroj, ani noty nerozluštím. Takže jsem spíš takový typ na umění - malování, focení, hudba, tanec apod.
40. Učím se anglicky a španělsky. Španělština mě obzvlášť baví! 
41. Letos o prázdninách letím se svojí skupinou do NEW YORKU, protože jsme absolutními vítězi taneční skupiny roky 2014!!!! Celá letošní sezóna se moc povedla a je mým největším tanečním úspěchem.
42. Miluji Prahu. Bez komentáře.
43. Ano, myslím si o sobě, že jsem hezká a zajímavá. Kdyby někdo měl popsat mou povahu a vnitřek, dalo by to aspoň na trilogii :-)
44. Miluji instagram (instagram.com/barenjechs) a momentálně mám zrušený facebook. A vůbec mi to nechybí. Obnovím si ho asi až z povinnosti, že tam mám věci do školy...
45. Jsem vděčná za každý úsměv, který mi kdo věnuje. Opravdu. Nikdy lidem nezapomenu, když pro mě něco hezkého udělali. A vždy se to snažím oplatit.
46. Žiju z maličkostí. Miluju maličkosti a detaily.
47. Polibek je pro mě nejintimnější věc na světě.
48. Nejvíc ze všeho na světě chci najít svou spřízněnou duši, svou pravou lásku. Chci naplnění v lásce, najít se v někom jiném. Chci aby druhá strana cítila přesně to co já, vracela co dávám, dokázala se postarat, ochránit a aby navždy myslela jako navždy.
49. Miluji smsky na dobrou noc a dobré ráno.
50. Hrozně ráda peču muffiny (viz. první článek mého blogu), ale vařit moc neumím. Jen taková jednoduchá jídla O:)

...to by myslím stačilo. Kdyby někoho zajímalo něco víc, můžete se zeptat a já se pokusím vám odpovědět. Hezký večer a dobrou noc všem :-)
Markéta Benešová